.
IV. ÚS 13/96
ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 1996 ve věci návrhu P.Č.,
t a k t o
Návrh se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Podle ustanovení § 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle článku 87 odst. 1 písm. a) Ústavy podat pouze ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona. Tato podmínka není však v projednávané věci splněna, neboť navrhovatel svůj návrh na zrušení ustanovení §§ 41 a 42 tr. z. s ústavní stížností nespojil. Pokud jde o další v návrhu uvedené podněty či návrhy, týkající se výkladu recidivy, důsledného uplatňování presumpce neviny, změny zákona v otázce podjatosti soudců, nezákonného zadržování ve vazebních věznicích, omezování občana vazbou podle § 67 tr. ř., jakož i podle §§ 71, 72 tr. ř., jde vesměs o otázky, k jejichž projednání není Ústavní soud bez dalšího příslušný. Jinými slovy, Ústavní soud je sice
2 - IV. ÚS 13/96
soudním orgánem ochrany ústavnosti (článek 83 Ústavy), o zásazích orgánů veřejné moci může však rozhodovat pouze v souvislosti s podanou ústavní stížností podle § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a pouze při splnění podmínek uvedených v § 74 citovaného zákona může také věcně projednat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) a e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 23. ledna 1996 prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj