IV. ÚS 182/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl o ústavní stížnosti R.C.,
t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Ústavnímu soudu bylo dne 4. 7. 1996 doručeno podání, označené jako ústavní stížnost, ve které stěžovatel v podstatě vyjadřuje nesouhlas s postupem orgánů činných v trestním řízení ve fázi přípravného řízení. Dále nesouhlasí s řízením vedeným u Okresního soudu v Ústí nad Labem a s jeho rozsudkem, neboť je toho názoru, že byly porušeny základní principy trestního řízení, zejména pak zásada presumpce neviny. Ve svém podání stěžovatel uvedl, že proti napadenému rozhodnutí drží protestní hladovku. Proto žádá, aby ústavní soud učinil taková opatření, která by zabránila porušování ústavy ČR, Listiny základních práv a svobod a zákona a zajistil tak jeho propuštění z vazby.
Při posuzování obsahu podání se Ústavní soud zaměřil na splnění náležitostí tak, jak je požaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Stěžovateli bylo sděleno přípisem ze dne 11. 7. 1996, že pro ochranu svých práv zvolil nepřiměřený postup a 1
navíc, že věc nebyla pravomocně skončena. Přes tyto okolnosti, pokud by došel se svým právním zástupcem k závěru, že věc by mohla být projednána před Ústavním soudem, byl stěžovatel vyzván s náležitým poučením k odstranění vad návrhu se lhůtou stanovenou na 31. 8. 1996. Doručení tohoto přípisu je vykázáno dne 18. 7. 1996.
Ústavní soud obdržel ve dnech 16. 7., 29. 7., 1. 8. a 12. 8. 1996 dopisy, ze kterých nevyplynulo, že by stěžovatel reagoval na výše uvedenou výzvu. Rovněž ani do dnešního dne vady návrhu neodstranil. Ústavnímu soudu proto nezbylo než rozhodnout o tom, že se jedná o návrh, ve kterém navrhovatelem nebyly odstraněny vady ve lhůtě k tomu určené, a proto byl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.
Zcela na závěr Ústavní soud považuje za nutné opětovně zdůraznit, že v dané věci nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, neboť podle sdělení stěžovatele ze dne 8. 8. 1996 věc přešla ke krajskému soudu. Z tohoto pohledu je třeba zvážit i přiměřenost ochrany práv a svobod, která by měla odpovídat dané právní situaci. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 10. 9. 1996 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj