IV. ÚS 185/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu V. a Z.B., na " úpravu odstavce 1 § 30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ",
t a k t o
Návrh se odmítá.
O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelé se svým podáním ze dne 7. 7. 1995, došlým Ústavnímu soudu ČR dne 12. 7. 1995, domáhají změny ustanovení § 30 zákona č. 182/1993 Sb. tak, aby v jeho znění bylo vypuštěno slovo "Fyzické", a to v podstatě s odůvodněním, že platné znění uvedeného ustanovení znemožňuje občanům ČR, aby se domohli svých základních práv a svobod, aniž by museli platit advokáta, případně žádat o náhradu nákladů zastoupení podle § 83 zákona č. 182/1993 Sb. Navrhují tedy v podstatě zrušení části ustanovení zákona. Ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 citovaného zákona je oprávněn podat návrh, na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti a podle písm. d) uvedeného ustanovení také ten,
1
IV. ÚS 185/(95 kdo podal ústavní stížnost, za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona. Právě podmínky § 74 zákona č. 182/1993 Sb. však v případě navrhovatelů splněny nejsou. V § 74 cit. zákona se stanoví, že spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jeho jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. Navrhovatelé sice Ústavnímu soudu podali ústavní stížnost, směřující proti rozhodnutím pozemkového úřadu a soudů, které rozhodovaly o jejich tvrzeném restitučním nároku, v ústavní stížnosti napadených rozhodnutích však nebylo - a ani nemohlo být - aplikováno ustanovení zákona o Ústavním soudu, zrušení jehož části se navrhovatelé svým návrhem domáhají. Proto je nelze považovat za osoby oprávněné k podání takového návrhu a tento jejich návrh byl proto odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 21. 8. 1995 JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj
2