I. ÚS 141/97 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Z.K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 2 To 21/97, ze dne 10. 4. 1997, t a k t o
Návrh s e o d m í t á. O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se svým návrhem domáhal přezkoumání rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 2 To 21/97, jímž byl odsouzen za trestný čin loupeže k trestu odnětí svobody v trvání 6 let a trestu vyhoštění. Dle názoru navrhovatele nebylo v průběhu trestního řízení prokázáno, že se trestné činnosti skutečně dopustil, přesto byl odsouzen, a to na základě nepravdivých výpovědí svědků. Po přezkoumání návrhu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost nemá všechny náležitosti, které zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., stanoví. Navrhovatel neuvedl, které jeho základní právo nebo svoboda byly pravomocným rozhodnutím soudů porušeny (§ 72 odst. 1 cit. zák.), z návrhu nebylo patrno, čeho se navrhovatel domáhá, nebyly uvedeny důkazy, kterých se dovolává a návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu vyhotovení (§ 34 cit.
1
zák.), k návrhu nebyla přiložena kopie posledního prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 4 cit. zák.). Ústavní soud tudíž nemohl posoudit, zda navrhovatel dříve než se obrátil na Ústavní soud vyčerpal všechny prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 cit. zák.), a konečně navrhovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 cit. zák.). Na základě uvedených skutečností Ústavní soud navrhovatele na nedostatky návrhu upozornil a stanovil mu lhůtu k jejich odstranění. Vzhledem k tomu, že navrhovatel ve stanovené lhůtě vady návrhu neodstranil, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 15. července 1997 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu
2