II. ÚS 171/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele N.G., zastoupeného advokátem JUDr. J.L., o ústavní stížnosti proti rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 10. 5. 1996, čj. 152/13958/1996, a čj. 152/17693/1996, t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se ve své obsáhlé ústavní stížnosti domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 10. 5. 1996, čj. 152/13958/1996, kterým nebylo povoleno přezkoumání rozhodnutí F.ú. P., ze dne 20. 7. 1994, čj. FÚ-012-DPPO-1069/RO552/94, ve spojení s potvrzujícím rozhodnutím Finančního ředitelství ze dne 27. 9. 1994, čj. FŘ-5954/2/94, jimiž nebylo vyhověno návrhu stěžovatele na vrácení daňového 1
II. ÚS 171/96
přeplatku za rok 1993, a dále rozhodnutí Ministerstva financí z téhož dne, čj. 152/17693/1996, kterým bylo nařízeno přezkoumání rozhodnutí F.ú. P., ze dne 10. 1. 1995, čj. Fú-12-2-15/RO5/95/VIL, jímž bylo rozhodnuto o vrácení daňového přeplatku za rok 1993.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s přílohami, předloženými stěžovatelem, a vyžádaným spisem Ministerstva financí v jeho fotokopii i Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 5 A 61/96, a dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost nedůvodnou, neboť v důsledku rozhodnutí Ministerstva financí, čj. 152/17693/1996, kterým bylo nařízeno přezkoumání rozhodnutí o vrácení přeplatku, byla znovu otevřena otázka výše daně stěžovatele za rok 1993, a tedy i jeho nároku na případný přeplatek. Za této situace je ústavní stížnost, směřující proti rozhodnutí ministerstva, čj. 152/17693/1996, ve smyslu § 43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nepřípustná, neboť ochrana před ústavním soudem je krajním prostředkem ochrany práv a přichází v úvahu až po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práv poskytuje (k tomu srov. § 72 odst. 2 a § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.). K ústavní stížnosti proti rozhodnutí Ministerstva financí, čj. 152/13958/1996, kterým nebylo povoleno přezkoumání rozhodnutí o nevyhovění návrhu na vrácení daňového přeplatku, Ústavní soud konstatuje, že vzhledem k obsahové propojenosti obou rozhodnutí by případným vyhověním či nevyhověním ústavní stížnosti bylo předjímáno nové rozhodnutí o vrácení přeplatku, což je úloha, která Ústavnímu soudu zjevně nepřísluší, neboť ústavní soud nemůže výkonem svých pravomocí obcházet či nahrazovat činnost orgánů veřejné moci. Ústavní soud má proto za to, že v této části jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný (§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Z důvodů shora uvedených byla ústavní stížnost, směřující proti rozhodnutí Ministerstva financí, čj. 152/17693/1996, odmítnuta dle § 43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb., 2
II. ÚS 171/96 o Ústavním soudu, zatímco ústavní stížnost, směřující proti rozhodnutí Ministerstva financí, čj. 152/13958/1996, byla odmítnuta dle § 43 odst. 1 písm. e) uvedeného zákona.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová V Brně dne 8. 9. 1997 soudce zpravodaj /
3