II.ÚS 236/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou dne 21.4.1997 ve věci podané ústavní stížnosti Ing. P.S., zastoupeného advokátem JUDr. J.K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20.12.1994, sp.zn. 21 Co 412/94, t a k t o :
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á. O d ů v o d n ě n í :
Soudce zpravodaj podle ust.§ 43 odst.1 písm. b) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Dne 28.8.1996 obdržel Ústavní soud ČR podání, které směřovalo jak proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.6.1996, sp.zn. 2Cdon 605/96, tak proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20.12.1994, sp.zn. 21 Co 412/94, který nabyl právní moci dne 6.2.1995.
Stěžovatel je přesvědčen, že postupem Nejvyššího soudu ČR a předtím postupem Krajského soudu v Brně bylo porušeno jeho základní ústavou zaručené právo na rovnost účastníků před soudem, deklarované v č1. 96 odst. 1 Ústavy ČR a v č1. 37 odst.3, a právo uvedené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 1
II.ÚS 236/96
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20.12.1994, sp.zn. 21 Co 412/94, podal stěžovatel dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Podané dovolání Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 12.6.1996 odmítl jako nepřípustné, s odvoláním na § 243 b odst.4 a § 218 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Vzhledem k odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem ČR z důvodu jeho nepřípustnosti, nastupuje ve smyslu ust. § 75 odst.1 zák.č.182/1993 Sb. jako poslední opravný prostředek, který zákon k dosažení práva poskytuje, rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 20.12.1994, sp.zn. 21 Co 412/94 o zvýšení výživného a úpravě styku otce s nezletilou dcerou. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 6.2.1995.
Ve smyslu ust. § 72 odst.2 zák.č.182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě do 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, tj. dnem 6.2.1995.
Ústavní stížnost však byla Ústavnímu soudu ČR doručena až dne 28.8.1996. Je tedy zcela zřejmé, že lhůta k podání byla značně překročena.
Soudci zpravodaji proto nezbylo, než ústavní stížnost s ohledem na ustanovení § 43 odst.1 písm.b) zák.č.182/1993 Sb. z důvodu nedodržení lhůty odmítnout.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka soudce ÚSČR
V Brně dne 21.4.1997