III. ÚS 321/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti P.L., zastoupeného advokátem JUDr. L.M.,
t a k t o
Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel podal dne 20. 11. 1996 ústavní stížnost, která, byla doručena Ústavnímu soudu dne 21. 1.1. 1996. Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen MPSV ČR), čj. 44-30672/96, ze dne 5. 11. 1996, ve spojení s rozhodnutím O.ú. v O., čj. 699/96-696-ZR-CS, ze dne 24. 9. 1996, kterými bylo podle názoru stěžovatele porušeno ust. čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina).
Pro podání ústavní stížnosti proti pravomocným rozhodnutím, kterými podle názoru stěžovatele byly porušeny jeho základní práva a svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR stanoví zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, náležitosti, které musí být splněny. Podle ust. § 75 odst. 1 cit. zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Napadená rozhodnutí O.ú. , a MPSV ČR jsou
III. ÚS 321/96 rozhodnutí vydaná podle zák. č. 18/1992 Sb., o civilní službě. Na rozhodování podle tohoto zákona se vztahují obecná ustanovení správního řádu, pokud zák. č. 18/1992 Sb. nestanoví jinak (§ 13). Napadená rozhodnutí mají charakter správních rozhodnutí, která podléhají přezkoumání ve správním soudnictví podle ust. části páté občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Tato rozhodnutí splňují podmínky přezkumu (pravomocné rozhodnutí, jímž bylo rozhodování o právech a povinnostech fyzické osoby - prominutí civilní služby) a současně je nelze podřadit pod některé z ustanovení § 248 o.s.ř. Vzhledem k tomu bylo možno proti rozhodnutí MPSV ČR podat správní žalobu, která je ve smyslu § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. posledním procesním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Stěžovatel však správní žalobu nepodal a proti rozhodnutí MPSV ČR podal přímo ústavní stížnost. Tato ústavní stížnost je vzhledem k ust. § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. nepřípustná právě proto, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Vzhledem k této situaci nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout, jako návrh nepřípustný.
Spolu s návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti podal stěžovatel i návrh na zrušení části zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě. Podle § 64 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb. může podat návrh na zrušení části zákona ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek stanovených v § 74 cit. zákona. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla z důvodů uvedených výše odmítnuta, nemůže být samostatně projednáván ani návrh na zrušení části zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 1997 JUDr.Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu ČR