III. ÚS 39/97 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENI
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky M.T., t a k t o: Návrh se o d m í t á O d ů v o d n ě n í Navrhovatelka ve svém podání uvádí, že ve věci jejího syna, M. S., která probíhá před Krajským soudem v Českých Budějovicích a týká se užívání bytu po rozvodu manželství, dochází k průtahům.
Podle § 72 odst. 1 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Z navrhovatelčina podání vyplývá, že probíhající soudní řízení se týká právní záležitosti zletilého syna navrhovatelky, nikoliv základních práv a svobod navrhovatelky samé. Z toho vyplývá, že k případnému podání ústavní stížnosti ve věci soudního řízení je oprávněn syn navrhovatelky, nikoliv navrhovatelka sama.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle
§ 43 odst. 1 písmeno d) zákona č.-182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako stížnost podanou někým zjevně neoprávněným, odmítnout. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné. V Brně dne 13. března 1997 JUDr.Vladimír Jurka soudce Ústavního soudu ČR