IV. ÚS 14/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelů L.Ř. a J.C., oba zastoupeni advokátkou JUDr. Y.K., proti rozhodnutím Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 13 C 286/92, ze dne 3.7.1995, a Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 5 Co 1764/95, ze dne 20.10.1995,
t a k t o
Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatelé se svou včas podanou ústavní stížností domáhali, s odvoláním na porušení ústavně zaručených práv, zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20.10.1995 bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3.7.1995, jímž bylo zastaveno řízení o návrhu stěžovatelů na vydání nemovitostí v rozhodnutí označených. Oba uvedené soudy vycházely při svém rozhodování ze závěru, že žaloba stěžovatelů byla pro nedostatečné označení částí pozemků, jejichž vydání je požadováno, neurčitá a nekonkrétní, a tudíž neprojednatelná,
2 - IV. ÚS 14/96
přičemž stěžovatelé tyto vady přes výzvu neodstranili, a proto soudy aplikovaly ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. Stěžovatelé zároveň podali proti shora označeným rozhodnutím i dovolání, které opírali v podstatě o stejné důvody jako ústavní stížnost. Tomuto dovolání stěžovatelů, jak Ústavní soud zjistil z rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 2 Cdon 180/96, ze dne 27.2.1997, Nejvyšší soud ČR vyhověl a v důvodech svého rozhodnutí uvedl, že dovolání stěžovatelů bylo nejen přípustné, když stěžovatelům byla postupem soudu ve smyslu ustanovení § 237 písm. f) o.s.ř. odňata možnost jednat před soudem, ale také ve smyslu § 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř. důvodné, a proto obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Za tohoto stavu, kdy dovolání proti ústavní stížností napadeným rozhodnutím bylo přípustné a dovolací soud sám z podnětu stěžovateli podaného dovolání napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, přitom o uplatněném restitučním nároku stěžovatelů doposud soudem I. stupně nebylo rozhodnuto, je třeba vycházet ze závěru, že zatím nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb), a proto byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. f) citovaného zákona odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. července 1997
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj