IV. ÚS 178/97 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl dne 18. června 1997 ve věci ústavní stížnosti R.K., zastoupeného advokátem Mgr. V.E., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 1997, čj. 4 To 106/97-16,
t a k t o
Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, zamítajícímu stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 1. 1997, čj. Nt 169/96-6, jímž žádost stěžovatele o propuštění z vazby byla zamítnuta, stěžovatel uvádí,že napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do jeho ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Obecné soudy totiž rozhodovaly o jeho žádosti o propuštění z vazby v neveřejném zasedání a bez jeho přítomnosti, čímž stěžovatel byl zkrácen na svém právu vyjadřovat se ke všem prováděným důkazům. Rozhodnutí f
2 - IV. ÚS 178/97
Krajského soudu v Ostravě porušuje i stěžovatelovo právo na řádný proces (článek 36 odst. 1 Listiny), neboť není odůvodněno způsobem zakotveným v ustanovení 134 odst. 2 trestního řádu. V tomto směru poukazuje stěžovatel na nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 1997, čj. III. ÚS 271/96-46, a má proto za to, že i v projednávané věci je napadené rozhodnutí v rozporu s článkem 36 odst. 1 Listiny, jakož i s článkem 1 Ústavy ČR. Argumentace obsažená v usnesení Krajského soudu v Ostravě představuje i porušení článku 40 odst. 2 Listiny a v něm zakotveného principu presumpce neviny. Ze všech uvedených důvodů navrhuje proto stěžovatel zrušení napadeného rozhodnutí.
Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V tomto směru zjistil Ústavní soud ze spisu Nt 169/96 Okresního soudu v Přerově, jakož i spisu 38 T 2/97 Krajského soudu v Ostravě, že napadeným usnesením byla podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta stížnost stěžovatele proti již uvedenému usnesení Okresního soudu v Přerově, zamítajícímu podle ustanovení § 72 odst. 2 trestního řádu stěžovatelovu žádost o propuštění z vazby. V důvodech napadeného usnesení uvedl krajský soud, že stěžovatel je v této věci stíhán pro návod k trestnému činu vraždy podle § 10/lb) - § 219/1 trestního zákona, ve znění účinném do 31. 8. 1995, v kteréžto věci byla dne 18. 2. 1997 u Krajského soudu v Ostravě podána obžaloba. Krajský soud dále konstatuje, že dosud provedené důkazy nadále zakládají u stěžovatele důvodné podezření ze spáchání trestné činnosti, a to zejména vzhledem ke skutečnostem uvedeným ve výpovědích dalších obviněných. Vzhledem k rozporům mezi těmito výpověďmi přetrvává možnost maření objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, stejně jako možnost, že vzhledem k hrozbě vysokého trestu se stěžovatel trestnímu stíhání nebo trestu bude vyhýbat [§ 67 písm. a), b) trestního řádu]. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisu 38 T 2/97 Krajského soudu v Ostravě, neshledal v důvodech napadeného rozhodnutí nic, co by nasvědčovalo
- 3 - IV. ÚS 178/97
jejich nedostatečnosti, nekonkrétnosti a nesrozumitelnosti, nebo co by dokonce naznačovalo libovůli v rozhodování, kteréžto skutečnosti byly důvodem, proč Ústavní soud ve věci sp. zn. III. ÚS 271/96 zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. Pokud pak stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na porušení článku 38 odst. 2 Listiny, třeba poukázat na to, že obecné soudy v tomto směru postupovaly zcela v souladu s ustanoveními § 72, § 148 odst. 1, jakož i § 240 trestního řádu, umožňujícími soudu v projednávané věci rozhodnout v neveřejném zasedání.
Všechny uvedené skutečnosti a závěry jsou natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 18. června 1997 JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj