ČESKÁ REPUBLIKA IV. ÚS 212/97 USNESENI Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti A.Z., zastoupeného advokátem JUDr. J.P., proti rozsudkům Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. 9 C 154/91, ze dne 6. 10. 1995, a Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 10 Co 42/96, ze dne 30.9. 1996, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel se svou ústavní stížností, Ústavnímu soudu došlou dne 16. 6. 1997 (k poštovní přepravě poštovnímu úřadu podanou dne 13. 6. 1997), domáhá zrušení shora označených rozhodnutí.
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 1996, sp. zn. 10 Co 42/96, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 6. 10. 1995, sp. zn. 9 C 154/91, a kterým bylo rozhodováno mimo jiné také o odvolání stěžovatele proti uvedenému rozsudku soudu I. stupně, nabyl právní moci, jak Ústavní soud zjistil ze spisu Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. 9 C 154/91, dne 11. 11. 1996. Tímto dnem tedy stěžovateli počala běžet 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti, stanovená v ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. Jestliže tedy byla ústavní stížnost Ústavnímu soudu podána teprve dne 13. 6. 1997, stalo se tak po uplynutí lhůty zákonem pro její podání stanovené, a proto musela být podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnuta.
2 IV. ÚS 212/97 Ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., jehož se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, v daném případě použít nelze. Jeho aplikace totiž, jak plyne ze znění odst. 1 § 75 citovaného zákona, přichází v úvahu pouze v případech, kdy nebyly vyčerpány procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Tato podmínka, jak plyne z obsahu připojeného spisu, v případě stěžovatele, který proti rozsudku soudu I. stupně odvolání podal, splněna není. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. srpna 1997. JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj