Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci návrhu A.P., zastoupené advokátem Mgr. J.M., na prohlášení zákona č. 143/1947 Sb. za neplatný, popřípadě na prohlášení ustanovení § 1 odst. 1 a § 5 odst. 1 zákona č. 143/1947 Sb. za neplatné, a na prohlášení ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. v části věty "od 25. února 1948" za neplatné, takto
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka podala ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 28 Ca 396/96, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí okresního úřadu v P. - okresního pozemkového úřadu ze dne 19. 8. 1996, č.j. Ú 9/96-R1-N, kterým pozemkový úřad podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku v platném znění (dále jen "zákon o půdě"), rozhodl, že navrhovatelka není vlastnicí nemovitostí v katastrálním území O., Š., S., V., V. a Č. označených ve výroku rozhodnutí podle parcelních čísel bývalého pozemkového katastru.
Současně s ústavní stížností podala navrhovatelka návrh na zrušení v záhlaví uvedených právních předpisů.
Co se týče návrhu na zrušení ustanovení § 4 odst. 1 zákona o půdě v části věty "od 25. února 1948", Ústavní soud konstatuje, že o tomto návrhu již rozhodlo plénum Ústavního soudu nálezem ze dne 25. 3. 1998, sp. zn. P1. ÚS 45/97, tak, že návrh byl zamítnut. Proto je nutno považovat v této části podaný návrh za nepřípustný, neboť se týká věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl (§ 35 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu).
Pokud jde o návrh na zrušení zákona č. 143/1947 Sb., Ústavní soud uvádí, že v tomto případě nejsou splněny podmínky ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu, neboť tento zákon nebyl v žádném řízení, které předcházelo podání ústavní stížnosti, přímo aplikován. V této souvislosti Ústavní soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 5. 1997, sp. zn. P1. ÚS 43/96, které bylo vydáno v obdobné věci téže stěžovatelky. Ústavní soud zejména opakuje, že v souzené věci se věcně jednalo o případ neúspěšného uplatnění požadavku na odstranění majetkové křivdy v režimu zákona o půdě. U pozemkového úřadu i u soudu bylo vedeno řízení, které mělo oporu v zákoně o půdě a jehož cílem bylo - při splnění zákonem stanovených podmínek - rozhodnout o vlastnictví oprávněné osoby k majetku, na který tento zákon dopadá. Zákon č. 143/1947 Sb. tedy žádným z uvedených orgánů přímo uplatněn nebyl a v tomto směru proto podmínky ustanovení § 74 zákona o ústavním soudu nejsou splněny. Navrhovatelku proto nelze považovat ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 písm. d) zákona o ústavním soudu za osobu oprávněnou k podání návrhu na zrušení citovaného zákona.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost zčásti jako návrh nepřípustný a zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) a d) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. dubna 1998
JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj