II. ÚS 355/98
ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vladimíra Paula ve věci návrhu stěžovatele L.T., zastoupeného advokátem JUDr. J.F., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 1998, sp. zn. 4 To 431/98, t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í :
V ústavní stížnosti ze dne 5. 8. 1998 stěžovatel uvádí, že výše uvedeným usnesením Krajského soudu v Ostravě byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29. 6. 1998, sp. zn. Nt 1051/98, zamítajícímu jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu, a v této souvislosti namítal, že je ve vazbě protiprávně, neboť od jeho zadržení do doby rozhodnutí o vzetí do vazby uplynula více než 24 hodinová lhůta. Podle názoru stěžovatele tak došlo k porušení čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a proto 1
II. ÚS 355/98 se domáhá, aby Ústavní soud výše citované usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil.
Jak Ústavní soud zjistil, stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 15. 10. 1997, sp. zn. 1105/97, námitky stěžovatele o omezení jeho osobní svobody již v souvislosti s rozhodováním o vzetí do vazby se tedy věcně vztahují k usnesení okresního soudu o vzetí do vazby, které však ústavní stížností napadeno nebylo, neboť ústavní stížností napadené usnesení krajského soudu je rozhodnutím věcně zaměřeným k nepropuštění z vazby.
Vzhledem k tomu, že důvody, uváděné v ústavní stížnosti, se ve skutečnosti vztahují k jinému než napadenému usnesení, a jiné, další důvody, pro které by Ústavní soud mohl toto usnesení přezkoumat, nebyly uvedeny, Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka V Brně dne 25. 8. 1998 předseda senátu Ústavního soudu