III. ÚS 109/98-6 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele T.T., zastoupeného advokátem JUDr. Š.A., o návrhu ze dne 10. března 1998, t a k t o :
Návrh se odmítá. Odůvodnění :
Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu 10. března 1998, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. února 1998, sp. zn. 24 C 253/96, jímž byla zamítnuta jeho žaloba na přezkoumání rozhodnutí Policie ČR. Vyslovil přesvědčení, že když mu policií i soudem nebyla poskytnuta možnost osobní účasti u jednání, došlo k zásahu do jeho práva, zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.]. Z obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 24 C 253/96 bylo zjištěno, že Policie České republiky, nevyhověla dne 2. května 1996 odvolání stěžovatele proti rozhodnutí o přestupku, uložení pokuty ve výši 15.000,- Kč a vyslovení zákazu řízení motorových vozidel v délce trvání 24 měsíců, a že Okresní soud v Ostravě, na základě žaloby stěžovatele, přezkoumal v souladu s § 250i odst. 1 a 3 občanského soudního řádu toto rozhodnutí správního orgánu. Soud se vypořádal s námitkami žalobce, týkajícími se jak skutkových zjištění, tak průběhu řízení, a proto Ústavní soud v tomto směru odkazuje na vyčerpávající odůvodnění jeho rozsudku. Dále bylo zjištěno, že označený soud dle § 250f odst. 1 písm. b) občanského
III. ÚS 109/98-7
soudního řádu rozhodl bez jednání, a tedy bez účasti žalobce, poté, co prostřednictvím advokáta s takovým postupem stěžovatel vyslovil souhlas. Neobstojí proto tvrzení o zásahu do jeho práva na projednání věci v jeho přítomnosti (čI. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), jestliže se takového práva sám vzdal. S ohledem na výše uvedené byl návrh, jako zjevně neopodstatněný, podle § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 28. dubna 1998
JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj 2