Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Evy Zarembové a JUDr. Vladimíra Čermáka o návrhu A. P., zastoupené Mgr. Jaroslavem Melzerem, advokátem Advokátní kanceláře v Praze, Jungmannova 34, na prohlášení zákona č. 143/1947 Sb., za neplatný a bez právních účinků, případně na zrušení § 1 odst. 1 a § 5 odst. 1 zákona č. 143/1947 Sb. a § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. v části věty "od 25. února 1948", takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka podala dne 12. 6. 1997 ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze, čj. 28 Ca 310/96-37, ze dne 26. 3. 1997, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu Litoměřice, okresního pozemkového úřadu, ze dne 5.3. 1996, zn. 72-374/96-7515, kterým uvedený pozemkový úřad rozhodl podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve zněni pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě"), tak, že navrhovatelka není vlastnicí nemovitostí v rozhodnutích označených.
Současně s ústavní stížností podala stěžovatelka také návrh na zrušení právních předpisů uvedených v návětí tohoto ustanovení.
Pokud jde o návrh na zrušení části ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a to v části vyjádřené slovy "od 25. února 1948", konstatuje Ústavní soud, že o tomto návrhu plénum ústavního soudu rozhodlo nálezem ze dne 25. 3. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 45/97, a to tak, že návrh byl zamítnut. Vzhledem k této skutečnosti je třeba považovat v této části podaný návrh za nepřípustný, nebot' se týká věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl (§ 35 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.).
V části, která se týká návrhu na zrušení zákona č. 143/1947 Sb., resp. jeho některých ustanovení, je Ústavní soud nucen opakovat stanovisko, které již vyslovil dříve, tj. že v tomto případě nejsou splněny podmínky § 74 cit. zákona o Ústavním soudu, nebot' tento zákon nebyl v žádném řízení, které předcházelo podání ústavní stížnosti, přímo aplikován. Pokud jde o důvody, které k takovému závěru soudce zpravodaje vedly, odkazuje se plně na usnesení ÚS ČR, sp. zn. P1. ÚS 43/96, ze dne 13. 5. 1997, vydané v obdobné věci téže stěžovatelky.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem bylo nutné návrh odmítnout, a to, pokud bylo požadováno zrušení části ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu], resp. v části požadující zrušení zákona č. 143/1947 Sb., případně jeho částí, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou [§ 43 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 64 odst. 1 písm. d) cit. zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. června 1998
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu