I. ÚS 541/99
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele V. V., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel svým podáním ze dne 29. 10. 1999, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 3. 11. 1999, napadl usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 1 Ntv 17/99, ze dne 28. 9. 1999, kterým byla prodloužena jeho vazba do 16. 1. 2000.
Po přezkoumání návrhu Ústavní soud zjistil, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví. Navrhovatel neuvedl, které jeho základní právo nebo svoboda byly postupem soudu porušeny (§ 72 odst. 1 cit. zák.), nebylo z něho patrno, čeho se navrhovatel domáhá, ani v něm nebyly označeny důkazy, kterých se navrhovatel dovolává (§ 34 odst. 1 cit. zák.). Návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu vyhotovení (§ 34 odst. 2 cit. zák.) a navrhovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 cit. zák.).
Na základě shora uvedených skutečností byl navrhovatel přípisem ze dne 11. 11. 1999 vyzván Ústavním soudem, aby výše uvedené nedostatky podání odstranil a současně mu byla stanovena lhůta k odstranění vytýkaných nedostatků, která činila 20 dnů ode dne doručení výzvy navrhovateli.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel ve stanovené lhůtě nedostatky návrhu neodstranil, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu
V Brně 13. prosince 1999