III. ÚS 138/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 17. června 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. J. Č., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 30 Ca 230/98-10, ze dne 22. ledna 1999, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 15. března 1999, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 30 Ca 230/98-10. Uvedl, že označené rozhodnutí považuje za nezákonné, když Krajský soud v Brně zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě k tomu stanovené přesto, že z důvodu služební cesty do zahraničí nebylo v jeho možnostech tak učinit, nemohl ani převzít výzvu k úhradě, kterou mu zaslal právní zástupce. Soud, podle jeho přesvědčení, pochybil, když výzvu k zaplacení soudního poplatku nezaslal jemu, nýbrž zástupci, a tím porušil ustanovení § 49 odst. 1 věta druhá občanského soudního řádu, dále pak čl. 2 Ústavy a Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 30 Ca 230/98 bylo zjištěno, že postup soudu, který zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku, byl v souladu s § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stejně tak doručení výzvy ke splnění poplatkové povinnosti právnímu zástupci stěžovatele učinil soud dle ustanovení § 49 odst. 1 věta prvá důvodně, když nešlo o povinnost, kterou by měl stěžovatel splnit osobně (§ 49 odst. 1 věta druhá). Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. června 1999