III. ÚS 25/99
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. M. S., zastoupeného Dr. J. N., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 1998, sp. zn. 44 To 1375/98, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. října 1998, sp. zn. 1 Nt 379/98, mimo ústní jednání dne 26. 5. 1999 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Formálně vadným podáním, označeným jako "návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti", brojí stěžovatel proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 1998 (sp. zn. 44 To 1375/98), kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. října 1998 (sp. zn. 1 Nt 379/98), jímž byly zamítnuty žádost o propuštění z vazby na svobodu a přijetí písemného slibu.
Vzhledem k tomu, že podání stěžovatele nesplňovalo formální náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, když předložená plná moc právního zástupce pro řízení před Ústavním soudem obsahovala nepřípustnou substituční doložku (§ 31 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), byly právnímu zástupci stěžovatele tyto vady vytknuty a byla mu stanovena lhůta k jejich odstranění. Nato právním zástupcem stěžovatele bylo dne 1. 3. 1999 Ústavnímu soudu doručeno podání označené jako "odstranění formální vady" s přiloženou listinou označenou jako "plná moc k podání ústavní stížnosti a zastupování před Ústavním soudem ČR". Z takto předložené listiny je však zřejmé, že i ona opět obsahuje nepřípustnou substituční doložku pro zastupování před Ústavním soudem, a proto ani ji nelze považovat za řádnou plnou moc opravňující k zastupování stěžovatele v řízení před Ústavním soudem.
Protože stěžovatel přes výzvu [§ 41 písm. b) zákona] neodstranil ve stanovené lhůtě vady svého podání, bylo rozhodnuto, jak z výroku tohoto usnesení je patrno [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 26. května 1999