III. ÚS 263/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 9. prosince 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti Z. O. B., zastoupeného JUDr. P. O., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 1999, sp. zn. 18 Co 543/98, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. září 1998, sp. zn. 15 C 167/97, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Stěžovatel, který se svým návrhem domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 1999, sp. zn. 18 Co 543/98, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. září 1998, sp. zn. 15 C 167/97, poukázal na čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na čl. 1 a 95 odst. 1 Ústavy s tím, že se označenými rozhodnutími soudů cítí na svých právech dotčen. Uvedl, že nebylo vyhověno žalobě o vyklizení družstevního bytu, který pozbyl poté, co v roce 1981 opustil i s rodinou republiku a co byl v trestním řízení odsouzen m. j. k trestu propadnutí majetku. Podle jeho přesvědčení členství v družstvu platně nezaniklo a tedy mu nezaniklo ani právo byt užívat - proto měl být žalovaný, který v předmětném bytě bydlí, zavázán k vyklizení. Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze ve svém písemném vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že samotné rehabilitační rozhodnutí týkající se stěžovatele neznamenalo obnovení jeho majetkových práv, a tedy ani práva osobního užívání k bytu, jehož vyklizení se domáhal. Navrhla odmítnutí stížnosti jako zjevně neopodstatněné a v dalším odkázala na obsah odůvodnění rozsudku. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 15 C 167/97 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 1999, č. j. 18 Co 543/98-58, nebyl shledán zásah do práv, jichž se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolával. Odvolací soud, který potvrdil rozsudek soudu I. stupně ze dne 3. září 1998, č. j. 15 C 167/97-38, své rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil za použití příslušných ustanovení občanského zákona, zák. 87/1991 Sb. a zák. č. 119/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Na obsah tohoto odůvodnění proto Ústavní soud odkazuje. Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. prosince 1999