IV. ÚS 115/99
Ústavní soud rozhodl o návrhu V. S., na zrušení rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru Sboru nápravné výchovy ČR,
t a k t o :
Návrh se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel se svým podáním, Ústavnímu soudu došlým dne 4. 3. 1999 (které nemá náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem), domáhá zrušení rozhodnutí o jeho propuštění ze služebního poměru ve Sboru nápravné výchovy ČR z důvodů, které ve svém podání podrobně rozvádí a zároveň žádá o "zabezpečení případného znovupřijetí do služeb vězeňské správy, případně zajistit v plném rozsahu náhradu škody, vzniklou ušlou mzdou, s nárokem na příspěvek za službu ode dne jeho propuštění, včetně morální omluvy".
Jak je patrno z obsahu příloh k návrhu připojených, byl navrhovatel propuštěn ze služebního poměru příslušného Sboru nápravné výchovy ČR dle § 100 odst. 1 písm. d) zákona č. 100/1970 Sb. rozkazem ředitele Správy Sboru nápravné výchovy ČR č. 135, ze dne 11. 7. 1991. Jeho odvolání proti napadenému rozhodnutí bylo pravomocně zamítnuto rozhodnutím ministra spravedlnosti České republiky, čj. Ř SNV 2942/364-91, ze dne 29. 10. 1991. Dopisem ze dne 9. 2. 1993 sekretariátu ministra spravedlnosti bylo navrhovateli sděleno, že ministr nevyhověl protestu generálního prokurátora ČSFR ve věci propuštění navrhovatele ze služebního poměru. Z obsahu uvedených příloh vyplývá, že rozhodnutí, jejichž zrušení se navrhovatel svým návrhem domáhá, byla vydána a nabyla právní moci již v roce 1991, a proto je třeba považovat návrh navrhovatele za podaný po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání (§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z uvedeného důvodu byl proto podle § 43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona odmítnut, aniž by byl navrhovatel dále soudem vyzýván k odstranění formálních vad jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. března 1999
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj