IV. ÚS 177/98 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl dne 17. února 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti ing. B.M., zastoupeného JUDr. J.Š., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 1. 1998, čj. 15 Co 370/97-96, a rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 13. 3. 1997, čj. 7 C 205/95-69, takto:
Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění :
Z obsahu spisu 7 C 205/95 Okresního soudu v Klatovech Ústavní soud zjistil, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Plzni sice nebylo vyhověno stěžovatelovu návrhu na připuštění dovolání, nicméně Nejvyšší soud ČR na základě stěžovatelova dovolání při projednání věci dospěl k závěru, že dovolání je vzhledem k ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudkem ze dne 4. 11. 1998, čj. 23 Cdo 2160/98-115, Nejvyšší soud ČR dovolání zamítl. 2 IV. ÚS 177/98 Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR, § 82 odst. 2 písm. a) odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu], k této nápravě však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Rozhodnutí o ústavní stížnosti směřující jen proti rozhodnutí Okresního a Krajského soudu by totiž v projednávané věci vedlo k tomu, že rozhodnutím ústavního soudu by citované rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo dotčeno, což by bylo nepochybně v rozporu s principem právní jistoty.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 17. února 1999 JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu