IV. ÚS 203/99
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti P. K., zastoupeného Mgr. J. K., advokátem , směřující proti odkládacímu rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství ČR, sp. zn. NZc 609/96, ze dne 29. 11. 1996, Sd 247/96, ze dne 8. 1. 1997, NZc 721/97, ze dne 3. 12. 1997 a NZc 609/98, ze dne 20. 5. 1998,
t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel, svou ústavní stížností podanou dne 22. 4. 1999, s odkazem na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie, který zejména považuje za důkaz vylučující jeho otcovství k nezletilé V. K., brojí proti shora označeným rozhodnutím Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, jimiž byly odloženy jeho podněty k podání žaloby podle § 62 zákona o rodině, na popření otcovství k nezletilé V. K. s tím, že v uvedeném postupu Nejvyššího státního zastupitelství spatřuje porušení práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jak sám v ústavní stížnosti uvádí, je si vědom toho, že 60 denní lhůta uvedená v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro podání ústavní stížnosti již uplynula, a proto žádá o její prominutí s odkazem na ustanovení § 63 citovaného zákona a § 58 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že prominutí zákonné lhůty pro podání ústavní stížnosti není ani za přiměřeného použití ustanovení § 58 o.s.ř. možné (viz usnesení Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 244/95, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 5, usnesení č. 1), nehledě již k tomu, že stěžovatel ani ve smyslu ustanovení § 58 o.s.ř. neoznačuje důvod, který mu ve včasném podání ústavní stížnosti zabránil, byla jeho ústavní stížnost, jako stížnost podaná po lhůtě zákonem stanovené podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 1999
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj