Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti Z.B., zastoupené JUDr. J.S., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 3. 1998, č.j. 17 Co 376/97-145, takto:
Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění :
Dne 12. 5. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 3. 1998, č.j. 17 Co 376/97-145.
V odůvodnění stěžovatelka mimo jiné uvedla, že proti napadenému rozsudku podala v zákonné lhůtě dovolání, u něhož ovšem není zcela jisté, zda je dovolací soud posoudí jako přípustné a zda tedy toto dovolání má či nemá povahu rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ve smyslu § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Z procesní opatrnosti proto podala ústavní stížnost.
Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 8. 1999, č.j. 24 Cdo 1212/98-162, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 28. 9. 1999, Ústavní soud zjistil, že ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i předcházející rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 24. 2. 1997, č.j. 5 C 628/94-108, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Svitavách k dalšímu řízení. Takto nastal stav, kdy řízení dosud nebylo pravomocně skončeno a stěžovatelka tedy dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Z uvedeného plyne, že stěžovatelkou podaná ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona, byť tato skutečnost nastala až po podání ústavní stížnosti.
Z výše uvedených důvodů byl proto soudce zpravodaj nucen podaný návrh jako nepřípustný odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona .
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. září 1999
JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj