Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti D.T., JUDr. L.K. a L.W., zastoupených JUDr. J.M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 1998, č. j. 22 Co 46/98-126, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění :
Stěžovatelé se domáhají zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 1998, č. j. 22 Co 46/98-126. Spolu s ústavní stížností podali návrh na odložení vykonatelnosti podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). V odůvodnění stěžovatelé mimo jiné uvedli, že ústavní stížnost podávají za situace, kdy proti napadenému rozhodnutí podali dovolání. Stěžovatelé takto postupovali z opatrnosti, ve snaze zabránit zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti pro případ, že by dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné. Ústavní soud konstatuje, že v daném případě, jak ostatně vyplývá i ze závěru odůvodnění napadeného rozsudku (str. 6) Městského soudu v Praze, je zcela evidentně dovolání přípustné, a to podle ust. § 238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. V takovém případě probíhá řízení, ve kterém může být napadené rozhodnutí zvráceno, a tedy nejsou vyčerpány všechny procesní prostředky, které stěžovatelům zákon k ochraně jejich práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona). Do té doby je třeba pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou. Každý jiný přístup by zakládal zcela nežádoucí stav, kdy vedle sebe probíhají dvě řízení, přičemž je to nikoli Ústavní soud, ale Nejvyšší soud ČR, kterému přísluší sjednocovat judikaturu, mimo jiné tím, že rozhoduje o dovoláních. Lhůta pro podání ústavní stížnosti v takové věci, jako je věc stěžovatelů, tedy může začít plynout až po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, pokud k ní budou ústavněprávní důvody. Z výše uvedených důvodů byl proto soudce zpravodaj nucen stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona .
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 1999
JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj