Ústavní soud rozhodl dne 2. listopadu 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti D. K., zastoupené JUDr. M. H., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 1999, č.j. 29 Ca 45/99-22,
takto: .
Ústavní stížnost se odmítá
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Brně stěžovatelka tvrdí, že jí tímto rozhodnutím bylo odňato právo na soudní ochranu, neboť rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 15. 1. 1999, čj. FŘ-4317/98-120, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně o nevyhovění žádosti o vyloučení ze zastupování společnosti C., s. r. o., nemá pouze procesní povahu, ale ovlivňuje i její hmotněprávní postavení, když byla určena k zastupování daňového subjektu, za který je nucena činit úkony, jež spadají nejen do oblasti procesních práv, ale i do oblasti hmotněprávní. Stěžovatelka má za to, že usnesení Krajského soudu v Brně je v rozporu s článkem 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina) a s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto žádá Ústavní soud, aby je zrušil.
Z příloh přiložených k ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. 29 Ca 45/99, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla v březnu 1995 ustanovena ve smyslu § 10 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zástupcem obchodní společnosti R. s. r. o., (nyní C., s. r. o.) v daňových záležitostech, a to do doby, než bude proveden v obchodním rejstříku zápis nového statutárního orgánu obchodní společnosti. Finanční úřad ve Zlíně rozhodnutím ze dne 6. 4. 1998, čj. 52199/98/303900/2778, nevyhověl její žádosti o vyloučení ze zastupování obchodní společnosti a její odvolání Finanční ředitelství v Brně zamítlo. Krajský soud v Brně v odůvodnění rozhodnutí napadeného ústavní stížností dospěl k závěru, že správní orgány se nedotkly práv účastníka, která vyplývají z hmotného práva, neboť přezkoumávané rozhodnutí je rozhodnutím procesního charakteru, jenž je z přezkumné činnosti soudu vyloučeno podle ustanovení § 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř., a proto řízení o žalobě zastavil.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení Listiny a Úmluvy a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud sdílí názor Krajského soudu v Brně o tom, že rozhodování o vyloučení ze zastupování daňového subjektu podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků je rozhodováním o procesních právech a povinnostech zastupovaného a zástupce a nedotýká se jejich hmotněprávní pozice. Jsou-li rozhodnutí správních orgánů procesní povahy zákonem vyloučena ze soudního přezkumu, nelze zastavení řízení o takovémto rozhodnutí považovat za odepření soudní ochrany ve smyslu ústavně zaručených práv.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost z důvodu její zjevné neopodstatněnosti podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 1999
JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu