IV. ÚS 434/98
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti stěžovatelů J.H. a L., oba právně zastoupených JUDr. M.K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 9. 1998, sp. zn. 5 Co 2009/98, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatelé se svou ústavní stížností domáhají, s odvoláním na porušení čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 36 odst. l a čl. 38 odst. l Listiny základních práv a svobod, zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně - Okresního soudu ve Strakonicích, čj. 2 C 641/94-127, ze dne 16. 6. 1998, kterým uvedený soud zamítl návrh stěžovatelů (v řízení před obecnými soudy navrhovatelkou J.G. žalovaných o zaplacení bezdůvodného obohacení a náhrady škody) na postoupení věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích, jako soudu věcně příslušnému. Soud I. stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že i když bylo zjištěno, že navrhovatelka i druhý odpůrce (2.stěžovatel) podnikají, je nepochybné, že konkrétní vztah, o který ve věci jde, nelze mít za vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Odvolací soud, který z podnětu stěžovatelů uvedené usnesení soudu I. stupně přezkoumával, toto potvrdil, když se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že v dané věci není dána věcná příslušnost krajského soudu podle § 9 odst. 3 písm. a), b), o.s.ř
Proti uvedenému rozhodnutí krajského soudu směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatelé, obdobně jako ve svém odvolání, dávají najevo nesouhlas se závěry obecných soudů, zdůrazňují, že v předmětné věci je navrhovatelka nepochybně podnikatelkou ve smyslu ustanovení § 2 odst 2 písm. b) obchodního zákona, neboť od 9. 12. 1994 podniká mimo jiné v oboru pronájmu nemovitostí a byl jí pro tuto činnost vystaven živnostenský list, stejně tak druhý stěžovatel podniká jako osoba právnická zapsaná v obchodním rejstříku a částka požadovaná navrhovatelkou převyšuje 50.000,- Kč, neboť se pohybuje v řádech milionů. Podle stěžovatelů je v souzeném případě věcná příslušnost krajského soudu podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a), b) o.s.ř. dána, když hraničními hledisky v souvislosti s určením věcné příslušnosti krajských soudů v tzv. relativních obchodech jsou spíše pojmy "podnikatel" a "podnikatelská činnost", než to, zda jde o věc obchodní.
Ústavní stížnost není důvodná. Stěžovatelé v jejím odůvodnění uvádějí argumenty, jimiž odůvodnili již své odvolání proti usnesení soudu I. stupně, s nimiž se odvolací soud v napadeném rozhodnutí vypořádal způsobem, který Ústavní soud nepovažuje za protiústavní, zejména, když odvolací soud akcentoval povahu v dané věci žalovaného nároku - navrhovatelka žaluje bezdůvodné obohacení, které na její úkor měli získat stěžovatelé neoprávněným užíváním majetku, jehož je spoluvlastnicí, přitom ohledně nemovitosti, k níž se daný spor vztahuje, nebyla mezi navrhovatelkou a druhým stěžovatelem uzavřena nájemní smlouva, z čehož pak dovodil, že nejde o spor, ve kterém by ze strany obou účastníků šlo o práva a povinnosti vznikající při výkonu podnikatelské činnosti. Tvrzené porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů tak shledáno nebylo, a proto byla jejich ústavní stížnost odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. března 1999
JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu