I. ÚS 34/2000
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele J. S., o ústavní stížnosti na postup orgánů veřejné moci, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel si ve svém návrhu stěžuje na postup soudu při projednávání jeho trestní věci. Tvrdí, že postupem soudu byla porušena jeho základní lidská práva a zároveň žádá Ústavní soud o propuštění z vazby.
Po přezkoumání návrhu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví. Stěžovatel neuvedl, které jeho základní právo nebo svoboda byly postupem orgánů veřejné moci porušeny (§ 72 odst. 1 citovaného zákona), v návrhu nebyly označeny důkazy, jichž se stěžovatel dovolává, nebylo z návrhu patrno, čeho se stěžovatel domáhá. Návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu stejnopisů (§ 34 citovaného zákona), a nebylo z něj zřejmé, zda stěžovatel dříve, než se obrátil na Ústavní soud, vyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 citovaného zákona), neboť k návrhu nebyla přiložena kopie tohoto posledního prostředku (§ 72 odst. 4 citovaného zákona), a konečně stěžovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 citovaného zákona).
Na základě uvedených skutečností Ústavní soud stěžovatele o vadách jeho návrhu vyrozuměl a stanovil mu lhůtu k jejich odstranění.
Vzhledem k okolnosti, že stěžovatel ve stanovené lhůtě nedostatky svého návrhu neodstranil a pouze zaslal vyjádření nové, rovněž postrádající zákonem stanovené náležitosti, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto návrh stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 13. března 2000