I. ÚS 4/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele V. D., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel ve svém podání, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 4. 1. 2000, napadl usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. 1 Co 198/99.
Po přezkoumání návrhu Ústavní soud zjistil, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví. Především z návrhu nebylo patrno, čeho se navrhovatel domáhá, ani v něm nebyly označeny důkazy, kterých se navrhovatel dovolává (§ 34 odst. 1 cit. zák.). Návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu vyhotovení (§ 34 odst. 2 cit. zák.), nebyla k němu připojena kopie rozhodnutí o posledním opravném prostředku a navrhovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 cit. zák.).
Vzhledem k tomu, že navrhovatel sdělil Ústavnímu soudu, že požádal Českou advokátní komoru o ustanovení právního zástupce, vyčkal Ústavní soud na určení advokáta, což se stalo podle sdělení ČAK dne 19. 1. 2000. Teprve poté byl navrhovatel přípisem ze dne 26. 1. 2000 vyzván Ústavním soudem, aby výše uvedené nedostatky podání odstranil a současně mu byla stanovena lhůta k odstranění vytýkaných nedostatků, která činila 20 dnů ode dne doručení výzvy navrhovateli. Na základě žádosti navrhovatele mu byla posléze lhůta k odstranění nedostatků návrhu prodloužena do 10. 3. 2000.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel ani v prodloužené lhůtě vytýkané nedostatky návrhu neodstranil, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 15. března 2000