II. ÚS 182/2000
1 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. R. a synové, s. r. o., S. V., zastoupené JUDr. K. F., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 12. 1999, č. j. 10 Ca 249/99-17, ve spojení s návrhem na zrušení ustanovení § 56a odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatelka napadla ústavní stížností ze dne 20. 3. 2000 rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 12. 1999, č. j. 10 Ca 249/99-17, s tvrzením, že obecný soud jako orgán veřejné moci porušil ústavně zaručené základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a současně s tím nedostál svých ústavních povinností uložených mu články 90 a 95 odst. 2 Ústavy ČR. Ústavní stížnost byla k poštovní přepravě podána dne 21. 3. 2000 a ústavnímu soudu poté doručena dne 22. 3. 2000. Ústavní soud posuzoval lhůtu k podání ústavní stížnosti. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Krajský soud v Českých Budějovicích doručil ústavnímu soudu kopii doručenky, ze které bylo zjištěno, že napadený rozsudek byl Krajským soudem v Českých Budějovicích doručen právnímu zástupci stěžovatelky dne 21. 1. 2000. Je tedy zřejmé, že lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula dnem 20. 3. 2000. Pro počátek 60 denní zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti vyplývá jiný režim než v řízení podle občanského soudního řádu, podle něhož se do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (§ 57 občanského soudního řádu). Kogentní ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., 1
2
II. 182/2000 o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, prominutí ani prodloužení 60 denní lhůty k podání ústavní stížnosti neumožňuje. Z výše uvedeného je zřejmé, že ústavní stížnost stěžovatelky nelze věcně projednat, nebol' byla podána po uplynutí lhůty určené k podání ústavní stížnosti. Za tohoto stavu věci soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 19. dubna 2000 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu
2