Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky dipl. ing. O. B., zastoupené JUDr. M. C., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 1996, sp.zn. 1 Cao 68/96, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 1995, sp.zn. 26 Ca 45/95,
t a k t o :
N á v r h s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatelka podala dne 14. 3. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. V předmětném návrhu brojila proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 1996, sp.zn. 1 Cao 68/96, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 1995, sp.zn. 26 Ca 45/95, s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva.
Ústavní soud především zkoumal, zda jsou naplněny formální předpoklady návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti, stanovené příslušnými ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Z přípisu Městského soudu v Praze ze dne 7.4.2000 pak zjistil, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 1996, sp.zn. 1 Cao 68/96, byl navrhovatelce doručen dne 12. 9. 1996.
Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Z výše uvedeného vyplývá, že navrhovatelka podala návrh po lhůtě stanovené pro jeho podání citovaným zákonem. Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh podle § 43 odst. 1 písmeno b) citovaného zákona odmítnout.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2000