III. ÚS 177/2000
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 29. srpna 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti navrhovatele Obec B., zastoupené JUDr. V. Č., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 1999, sp. zn. 30 Ca 201/97, a rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu, referátu Okresního úřadu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 13. října 1997, č. j. PÚ 1268/92-4, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 1999, sp. zn. 30 Ca 201/97, a rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu, referátu Okresního úřadu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 13. října 1997, č. j. PÚ 1268/92-4, s tím, že se jimi cítí dotčen na právech, zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy ČR. Poukázal na podané návrhy k doplnění dokazování, které krajský soud označil za právně nevýznamné a které tedy neprovedl, ačkoliv, podle stěžovatele, šlo o důkazy, osvědčující, že při převodu vlastnictví k nemovitosti nebyl na vlastníky nátlak činěn a že tak nejsou osobami oprávněnými k restitučnímu nároku. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh, je-li zjevně neopodstatněný, odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Ca 201/97-37, kterým bylo dne 15. prosince 1999 potvrzeno rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu, referátu Okresního úřadu ve Žďáře nad Sázavou č. j. PÚ 1268/92-4, ze dne 13. října 1997, zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Soud se v řízení o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu vypořádal se všemi námitkami stěžovatele, uplatněnými v opravném prostředku, a v rozsudku pak zcela vyčerpávajícím způsobem, v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě, odůvodnil, které nepochybné a nezvratné skutečnosti osvědčily existenci tísně oprávněných osob v kritické době a proč na tomto zjištění nemohlo ničeho změnit provádění dalších důkazů. S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2000