III. ÚS 251/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 29. června 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti JUDr. B. G., CSc., zastoupeného JUDr. M. N., advokátem, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. dubna 1999 sp. zn. 23 C 400/94, a Krajského soudu v Plzni ze dne 29. dubna 1999 sp. zn. 13 Co 383/99, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Ústavní stížností, podanou 20. května 1999, se navrhovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. dubna 1999, sp. zn. 13 Co 383/99, a Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. dubna 1999, sp. zn. 23 C 400/94. Uvedl, že podle jeho přesvědčení soudy, které nevyhověly jeho žádosti o prominutí zmeškání lhůty, porušily čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na okolnosti, pro které nebyl schopen ve lhůtě podat odvolání a na možnost kdykoliv předložit lékařskou zprávu o svém zdravotním stavu v době, kdy lhůta k odvolání běžela. Z obsahu usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. dubna 1999, sp. zn. 13 Co 383/99, a Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. dubna 2000 č. j. 20 Cdo 1383/99-93, bylo zjištěno, že Okresní soud Plzeň-město dne 1. dubna 1999 zamítl návrh stěžovatele na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání do rozsudku ze dne 19. října 1998, ve věci sp. zn. 23 C 400/94. V usnesení, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně, se Krajský soud v Plzni vypořádal se všemi odvolacími námitkami stěžovatele, při aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 občanského soudního řádu porušení jeho práv, uplatněných v ústavní stížnosti, shledáno nebylo, dovolání, podané stěžovatelem proti usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud ČR dne 27. dubna 2000 odmítl jako nepřípustné. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. června 2000