III. ÚS 290/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 22. června 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti JUDr. B.G. CSc., zastoupeného JUDr. V. J., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 1999, sp. zn. 55 Co 159/99, a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. února 1999, sp. zn. 17 C 178/98, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 1999, sp. zn. 55 Co 159/99, a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. února 1999, sp. zn. 17 C 178//98. Ústavní stížnost odůvodnil tím, že se rozhodnutími cítí dotčen na právech, zaručených čl. 36 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že žalobu v předmětné věci sp. zn. 17 C 178/98 podal se všemi náležitostmi, po jejím doplnění dne 8. března 1999 bylo zřejmé čeho se domáhá, vylíčil rozhodující skutečnosti, označil důkazy, a proto podle jeho přesvědčení nic nebránilo projednání věci a nebyl důvod pro zastavení řízení. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Návrh zjevně neopodstatněný senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítne [72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 1999, č. j. 55 Co 159/99-40, bylo zjištěno, že jmenovaný soud potvrdil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 o zastavení řízení, vedeného pod sp. zn. 17 C 178/98. Odvolací soud, který se ztotožnil se závěry soudu I. stupně, odůvodnil vyčerpávajícím způsobem, které nezbytné náležitosti žaloba navrhovatele postrádala, jakými neodstraněnými vadami trpěla a tak se vypořádal s jeho odvolacími námitkami. Zásah do práv stěžovatele, jichž se v ústavní stížnosti dovolával, zjištěn nebyl. Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2000