III. ÚS 306/2000
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 29. srpna 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti navrhovatele Děti Země-P., občanské sdružení, zastoupené JUDr. P. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. března 2000, sp. zn. 37 Ca 146/98, t a k t o :
Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se domáhal přezkoumání a zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. března 2000, sp. zn. 37 Ca 146/98. Návrh odůvodnil tím, že se rozhodnutím cítí dotčen na právech, zakotvených v čl. 2 odst. 2, 36 odst. 2, 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. l Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR. Poukázal dále na postup soudu v rozhodování o návrhu na odklad výkonu rozhodnutí, když, dle jeho přesvědčení, zamítnutím takové žádosti soud poskytl čas na provedení sporné stavby a tím žalobu, vztahující se ke stavebnímu povolení, fakticky a nevratně vyřešil. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. března 2000, sp. zn. 37 Ca 146/98, zásah do práv, jichž se navrhovatel dovolává, shledán nebyl. Je třeba uvést, že se označený soud vypořádal se všemi námitkami, uplatněnými v žalobě proti stavebnímu povolení, vydanému dne 20. května 1998 Úřadem městského obvodu Plzeň 8, odborem výstavby a dopravy, a Magistrátem města Plzně, odborem stavebně správním, ze dne 29. července 1998, sp. zn. stav./1554-B/98. Poněvadž odůvodnění rozsudku je zcela vyčerpávající, Ústavní soud na ně odkazuje. S ohledem na výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2000