III. ÚS 341/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. M., proti usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. května 2000, sp. zn. 30 Cdo 2117 až 2119/99, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. července 1999, sp. zn. 1 Cao 102/99, mimo ústní jednání dne 11. 10. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním, označeným jako "návrh na zahájení řízení", ze dne 5. 6. 2000 vytýkala stěžovatelka ve své důchodové věci obecným soudům, totiž Vrchnímu soudu v Olomouci a Nejvyššímu soudu ČR, nesprávná rozhodnutí.
Protože podání stěžovatelky trpělo formálními vadami, byly jí tyto vady přípisem Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2000 vytknuty a současně byla jí stanovena lhůta k jejich odstranění.
Protože do dnešního dne shora zmíněné formální vady odstraněny nebyly, bylo o podání stěžovatelky jako návrhu rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
V Brně dne 11. října 2000