III. ÚS 351/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelů V. P., a spol., zastoupených JUDr. V. H., advokátem, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. září 1999, č. j. 15 C 102/95-49, a Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2000, č. j. 13 Co 58/2000-159, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatelé, kteří se domáhali zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. září 1999, č. j. 15 C 102/95-49, a Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2000, č. j. 13 Co 58/2000-159, podali proti rozhodnutí odvolacího soudu také dovolání, o kterém Nejvyšší soud ČR rozhodl dne 26. října 2000. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. října 2000, č. j. 28 Cdo 2130/2000-190, bylo zjištěno, že jmenovaný soud rozsudky, proti nimž ústavní stížnost směřuje, zrušil a věc účastníků vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Poněvadž ústavní stížnost směřuje proti rozsudkům, které byly zrušeny a nikoliv proti rozhodnutí pravomocnému, je takový návrh nepřípustný, a proto byl dle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2000