III. ÚS 390/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci stěžovatele R. S., o návrhu ze dne 26. června 2000, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Návrhem, který Ústavní soud obdržel 29. června 2000, se stěžovatel domáhal přezkoumání rozhodnutí soudů, u nichž žádal o propuštění z vazby a zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. dubna 2000, sp. zn. 7 To 207/2000. K tomu, aby mohl být předmětný návrh kvalifikován jako ústavní stížnost, byl navrhovatel vyzván k odstranění jeho vad ve lhůtě 30 dnů od obdržení výzvy a poučen o obsahu § 43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. o důvodnosti odmítnutí návrhu, nebudou-li jeho vady ve lhůtě odstraněny. Stěžovatel, který výzvu obdržel 14. července 2000, vady návrhu neodstranil, když nesplnil povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Je třeba konstatovat, že sdělení České advokátní komory ze dne 2. srpna 2000, kterým byl navrhovateli určen k poskytnutí právní pomoci na jednu právní věc advokát JUDr. V. V., nelze považovat za plnou moc ve smyslu § 31 zákona o Ústavním soudu a jmenovaného advokáta za zástupce stěžovatele dle § 30 odst. l zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. září 2000