III. ÚS 518/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 23. března 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti F. O., zastoupeného Mgr. H. P., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. září 1999, č. j. 30 Ca 58/99-32, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. září 1999, č. j. 30 Ca 58/99-32, s tím, že podle jeho přesvědčení soud i Okresní úřad v Blansku, okresní pozemkový úřad, mu upřely právo na vydání pozemku a porušily tak čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na okolnosti, za nichž došlo k vyvlastnění předmětné parcely jeho strýce A. O., na právní předpisy v té době platné a na to, že jmenovaný nikdy nepřijal peněžitou náhradu, která mu byla za vyvlastněný pozemek stanovena. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 30 Ca 58/99 a rozsudku téhož soudu ze dne 10. září 1999 zásah do práv stěžovatele shledán nebyl. V řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí Okresního úřadu Blansko ze dne 1. března 1999, č. j. RPÚ 1386/98/Čí/2012, se soud zabýval existencí restitučního titulu ve smyslu § 6 odst. 1 zákona o půdě a shledal úplnost skutkového zjištění pro konstatování, že stěžovatel není osobou oprávněnou k vydání nemovitosti, dříve vyvlastněné A. O. za poskytnutou peněžitou náhradu, stanovenou dle vyhl. č. 228/1951 Sb., v době vyvlastnění platné. Krajský soud v Hradci Králové se vypořádal s uplatněnými námitkami navrhovatele, jež se mj. týkaly zjištění, že peněžní náhrada nebyla jmenovaným přijata, své rozhodnutí vyčerpávajícím a přiléhavým způsobem odůvodnil. S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2000