III. ÚS 536/99
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele Českomoravská družstevní spořitelna - spořitelní a úvěrní družstvo, zastoupeného JUDr. M. N., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. července 1999, sp. zn. Dr. 410, a Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 25. listopadu 1998, sp. zn. Dr. 410, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených usnesení soudů s tím, že se jimi cítí dotčen na právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu ústavní stížnosti a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. února 2000, č. j. 32 Cdo 2637/99-225, bylo zjištěno, že navrhovatel podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci nejen ústavní stížnost ale také dovolání. Poněvadž v řízení o dovolání Nejvyšší soud zrušil ve věci samé usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. července 1999, č. j. 5 Cmo 182/99-163, (v návrhu označené sp. zn. Dr. 410) s tím, že se věc vrací soudu k dalšímu řízení, je nepochybné, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje, a že jeho ústavní stížnost také nesměřuje proti rozhodnutím pravomocným. S ohledem na výše uvedené byl návrh jako nepřípustný dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
V Brně dne 23. února 2000