III. ÚS 654/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci Ing. V. D., zastoupeného Mgr. V. V., advokátem, o návrhu na zrušení usnesení Vlády České republiky ze dne 4. října 2000, č. j. 976/00, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Vlády ČR ze dne 4. října 2000, č. j. 976/00, odůvodňoval návrh tím, že podle jeho přesvědčení označeným rozhodnutím došlo k porušení práv, zaručených čl. 2 a 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že podnětem ze dne 31. srpna 2000 žádal, aby vláda podala návrh k Nejvyššímu soudu ČR na rozpuštění politické strany - Občanské demokratické strany, ta však konstatovala nedůvodnost podnětu, což mu bylo dáno na vědomí dopisem ze dne 5. října 2000, č. j. 4242/00-OVA, proto nechť Ústavní soud přikáže Vládě ČR návrh podat. Poukázal na znění § 15 zák. č. 424/1991, z něhož lze dovodit, že při splnění zákonných podmínek je vláda povinna takový návrh podat, jinak by bylo v této souvislosti použito jiné formulace. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán někým zjevně neoprávněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Podle § 15 odst. 1 zák. č. 424/1991 Sb., návrh na rozpuštění strany a hnutí k Nejvyššímu soudu ČR podá vláda a pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení podnětu, pak prezident republiky. Ze znění tohoto ustanovení v žádném případě nelze dovodit, že podnět stěžovatelem učiněný je procesním prostředkem k ochraně jeho práv a že je proto osobou oprávněnou domáhat se cestou ústavní stížnosti přezkoumání postupu vlády či se domáhat zrušení jejího rozhodnutí nepodat návrh na rozpuštění politické strany k Nejvyššímu soudu ČR. V tomto směru je třeba také odkázat na obsah hlavy třetí Ústavy ČR, vymezující postavení moci výkonné, tj. prezidenta republiky a vlády. Pro výše uvedené byl návrh, který podala osoba neoprávněná, v souladu s § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomu usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2000