III. ÚS 69/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele Mgr. T. M., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. října 1999, sp. zn. 56 T 15/99, a Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 1999, sp. zn. 3 To 119/99, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Z návrhu, podaného 1. února 2000 a označeného jako ústavní stížnost stěžovatele Ing. J. H., bylo zjištěno, že se Mgr. T. M., advokát, domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. října 1999, sp. zn. 56 T 15/99, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 1999, sp. zn. 3 To 119/99, když jimi byl odsouzen pro trestnou činnost Ing. J. H. Plná moc, osvědčující, že jmenovaný tuto udělil Mgr. T. M. a pověřil jej k podání ústavní stížnosti připojena nebyla, návrh byl podepsán pouze advokátem. Podle § 72 odst. 1 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne. S ohledem na zjištění, že Mgr. T. M. podal ústavní stížnost, aniž byl účastníkem řízení ve věcech, vedených pod sp. zn. 56 T 15/99 u Městského soudu v Praze a pod sp. zn. 3 To 119/99 u Vrchního soudu v Praze, nepředložil plnou moc osoby, kterou označil jako stěžovatele a podal tedy návrh jako osoba zjevně neoprávněná, bylo rozhodnuto v souladu s § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak, jak ve výroku obsaženo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2000