III. ÚS 95/2000
Ústavní soud rozhodl dne 27. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. L., zastoupeného Mgr. V. V., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 1999, sp. zn. 33 Ca 52/99, a rozhodnutí Katastrálního úřadu v Semilech, pracoviště Jilemnice, ze dne 19. února 1999, čj. 082-V11-15/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 1999 (33 Ca 52/99-23) a rozhodnutí Katastrálního úřadu v Semilech, pracoviště Jilemnice, ze dne 19. února 1999, čj. 082-V11-15/99, s odůvodněním, že napadená rozhodnutí jsou nezákonná a že jimi bylo současně porušeno jeho ústavně zaručené základní právo dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť katastrální úřad a posléze obecný soud odmítly akceptovat platně uzavřenou kupní smlouvu a na základě této provést příslušný zápis. V další části své ústavní stížnosti pak stěžovatel vede právní polemiku s právními závěry katastrálního úřadu a obecného soudu.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Senát v ústním jednání a bez přítomnosti účastníků návrh, který je zjevně neopodstatněný, usnesením odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].
Ze samotné ústavní stížnosti se podává, že k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, jichž se stěžovatel dovolává, nedošlo. Jak katastrální úřad, tak příslušný obecný soud rozhodující ve věci z podnětu opravného prostředku stěžovatele se dostatečným způsobem vypořádaly se všemi jeho námitkami a vyčerpávajícím způsobem svá rozhodnutí zdůvodnily (§ 157 odst. 2 o. s. ř.), neboť zejména obecný soud v odůvodnění svého rozhodnutí zcela vyčerpávajícím způsobem vyložil, na základě jakých právních závěrů své rozhodnutí učinil; pokud obecný soud interpretoval a aplikoval příslušné zákonné ustanovení (§ 47 odst. 3 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění před novelou platnou od 1. 1. 1993) ústavně konformním způsobem, nelze takovéto rozhodnutí soudu považovat za protiústavní, zejména když právní úpravu smluv, týkající se převodu nemovitostí u bývalých státních notářství, nelze ztotožňovat s právní úpravou rozhodování katastrálních úřadů o povolení vkladu práva vlastnického.
Pro takto rozvedené důvody bylo rozhodnout tak, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 27. září 2000