IV. ÚS 110/2000
ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní. soud rozhodl dne 8. března 2000 ve věci ústavní stížnosti F. N., zastoupeného JUDr. J. M., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 18. 3. 1998, čj. 7 C 81/95-65, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 11. 1999, čj. 20 Co 662/98-83,
takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění:
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. O takový případ nevyčerpání všech procesních prostředků jde i v projednávané věci, nebot' stěžovatel sice požádal odvolací soud o vyslovení přípustnosti dovolání (pro případ potvrzení napadeného rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci samé) s argumentem zásadního významu rozhodnutí (v něm řešené právní otázky), a poté, co mu napadeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové, jak Ústavní soud zjistil ze spisu 7 C 81/95 Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jeho návrhu nevyhověl, dovolání
2 IV. ÚS 110/2000 již nepodal. V takovém případě proto třeba mít za to, jak je již výše uvedeno, že nedošlo k vyčerpání posledního (procesního) prostředku.
Ústavnímu soudu proto z uvedených důvodů nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně 8. března 2000
JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj