IV. ÚS 287/2000
Ústavní soud rozhodl dne 25. srpna 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. Z., zastoupeného Dr. M. R., advokátem, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci sp. zn. P 431/96
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti podané proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci shora uvedené spisové značky stěžovatel napadá zejména nečinnost tohoto soudu, kteroužto nečinností tento soud porušuje jeho ústavní zaručené právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odt. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Protože toto řízení trvá více již než čtyři roky, navrhuje stěžovatel, aby Ústavní soud uložil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nepokračovat v průtazích v této věci a neprodleně v ní jednat.
Z obsahu spisu P 431/96 Obvodního soudu pro Prahu 4 Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 7. 3. 1994, sp. zn. 16 C 11/93, bylo rozvedeno manželství stěžovatele, kterému bylo uloženo platit na výživu nezletilé T. Z., svěřené do výchovy matky, 1 000,-- Kč měsíčně. Rozsudkem uvedeného soudu ze dne 4. 4. 1997, čj. P 431/96-24, bylo k návrhu stěžovatele na snížení výživného a matky Z. Z. na zvýšení výživného rozhodnuto tak, že stěžovatelův návrh byl zamítnut a vyživovací povinnost k nezletilé mu byla naopak zvýšena na částku 1 500,-- Kč měsíčně počínaje dnem 1. 2. 1997. K odvolání obou rodičů proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 9. 1998, čj. 39 Co 579/97-67, tak, že v zamítavém výroku o snížení výživného rozsudek soudu prvého stupně potvrdil, ve výroku o zvýšení výživného od 1. 2. 1997 do 30. 9. 1997 na částku 1 800,-- Kč jej rovněž potvrdil, zatímco, pokud jde o dobu od 1. 10. 1997, v tomto výroku jej zrušil a vrátil věc soudu prvého stupně k dalšímu řízení, a to proto, že stěžovatel dnem 15. 9. 1997 ukončil pracovní poměr u Ministerstva zahraničních věcí a jeho současné poměry nejsou známy. Obvodní soud pro Prahu 4 poté zjišťoval majetkové poměry obou rodičů a protože stěžovatel nevyzvedával zásilky v místě trvalého bydliště v P., učinil obvodní soud dožádání do Slovenské republiky, kde Okresní soudu v Bratislavě II provedl výslech dne 7. 10. 1999 a vrátil dožádání Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 18. 10. 1999. Stěžovatel dne 13. 10. 1999 podal návrh na vyslovení delegace podle § 12 o. s. ř., kterýžto návrh Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 23. 3. 2000, čj. 7 Nd 398/99-137, zamítl. Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl poté rozsudkem ze dne 15. 6. 2000, čj. P 431/96-163, tak že vyživovací povinnost stěžovatele počínaje dnem 1. 10. 1997 zvýšil na částku 1 300,-- Kč měsíčně. Toto rozhodnutí dosud nenabylo právní moci.
Vzhledem k uvedeným zjištěním jeví se jako zcela evidentní, že postup Obvodního soudu pro Prahu 4 byl spíše standardní a že délka řízení jde především na vrub okolností na straně stěžovatele, takže Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2000 JUDr. Vladimír Čermák předseda senátu