Spisová značka
IV. ÚS 421/99
ECLI
ECLI:CZ:US:2000:4.US.421.99
Datum rozhodnutí
21. 2. 2000
Datum podání
27. 8. 1999
Forma rozhodnutí
Usnesení
Soudce zpravodaj
Pavel Varvařovský
Význam
4
Výsledek řízení
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Navrhovatel
STĚŽOVATEL - FO
Napadený akt
rozhodnutí soudu, rozhodnutí soudu
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
Věcný rejstřík
nájemné, hospodářská soutěž, diskriminace

znění ke dni rozhodnutí

Citovaná rozhodnutí

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti Ing. P. B., zastoupeného JUDr. P. P., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. září 1998, sp. zn. 55 Co 38/98,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti ze dne 27. srpna 1999, stěžovatel napadá pouze shora uvedený rozsudek, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. března 1998, sp. zn. 16 C 157/95, ačkoli na základě dovolání rozhodoval ve věci stěžovatele Nejvyšší soud ČR, který rozsudkem ze dne 15. června 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, dovolání zamítl.

Dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), lze podat ústavní stížnost proti rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva připouští. Je to tedy nepochybně výše zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které musí být v prvé řadě ústavní stížností napadeno.

Smysl a funkce ústavní stížnosti spočívá v nápravě zásahu orgánu veřejné moci, kterým bylo zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod, avšak k této nápravě nemůže dojít za situace, kdy by z řízení před Ústavním soudem bylo vyňato rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Rozhodnutí o ústavní stížnosti směřující jen proti rozhodnutí odvolacího soudu by totiž vedlo k tomu, že rozhodnutím Ústavního soudu by rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo dotčeno, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty. Tento závěr vyslovil Ústavní soud již vícekrát (viz např. IV. ÚS 58/95 in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 7., str.331, Praha 1997).

Z uvedených důvodů, byť procesní povahy, je proto nutno ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 21. února 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu

Text je zveřejněn tak, jak jej publikuje NALUS, databáze Ústavního soudu. Nejde o autentické znění. Zobrazit v NALUS.

Štěpán Paulík, Czech Constitutional Court decisions dataset, CC BY 4.0.