IV. ÚS 600/99
Ústavní soud rozhodl dne 11. ledna 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti akciové společnosti v likvidaci S., zastoupené JUDr. F. Č., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 1999, čj. 5 Cmo 403/99-74,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze stěžovatelka dovozuje, že nařízeným předběžným opatřením došlo k porušení celé řady jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 11 odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1 Ústavy ČR, a domáhá se proto jeho zrušení.
Z obsahu spisu Krajského obchodního soudu v Praze, sp. zn. 50 Cm 76/99, Ústavní soud zjistil, že Ministerstvo financí ČR podáním ze dne 8. 2. 1999 požádalo o vydání směnečného platebního rozkazu proti stěžovatelce, a to k úhradě částky 74 487 571,-- Kč s přísl. Proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu stěžovatelka podala námitky, a proto následně Ministerstvo financí ČR návrhem ze dne 11. 3. 1999 požádalo o vydání předběžného opatření, kterýžto návrh byl doplněn podáním ze dne 1. 4. 1999. Usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 8. 4. 1999, čj. 50 Cm 76/99-31, byl návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut, k odvolání žalobce rozhodl však vrchní soud napadeným usnesením tak, že předběžné opatření spočívající v zákaze disponovat s nemovitostmi uvedenými ve výroku tohoto usnesení nařídil.
Z uvedeného tedy plyne, že stěžovatelka ústavní stížností napadá rozhodnutí, jímž bylo pouze nařízeno předběžné opatření, aniž by bylo rozhodnuto ve věci samé. Předběžné opatření spočívající ve vyslovení zákazu disponování s nemovitostmi nedosahuje však svou ryze procesní povahou, a to zcela evidentně, ústavně právní roviny již proto, že sleduje pouhou zatímní úpravu poměrů účastníků (§ 102 o. s. ř.), aniž by bylo způsobilé vyvolat jakékoli hmotně právní účinky.
Za této situace nemohlo tedy v současné procesní fázi dojít k porušení žádného z ústavně zaručených stěžovatelčiných práv, takže Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2000
JUDr. Vladimír Čermák předseda senátu