IV. ÚS 626/2000
ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl dne 13. listopadu 2000 ve věci ústavní stížnosti M. J., zastoupeného JUDr. J. J., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 12. 1998, čj. 4 To 39/98-1642,
takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění:
Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Jak Ústavní soud zjistil z obsahu spisu 37 T 8/97 Krajského soudu v Ostravě, napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, čj.. 4 To 39/98-1642, byl zástupci stěžovatele doručen dne 3. 3. 1999. Jestliže tedy ústavní stížnost byla podána teprve dne 20. 10. 2000, stalo se tak již po uplynutí uvedené lhůty 60 dnů. Posledním prostředkem k ochraně práva není totiž podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, jak stěžovatel mylně usuzuje.
2 IV. ÚS 626/2000 Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost, jež byla podána po lhůtě stanovené pro její podání tímto zákonem, bez ohledu na její obsah, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 13. listopadu 2000 JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj