IV. ÚS 94/2000
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti R. D., proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 2 T 31/98, ze dne 10. 12. 1999,
t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se s odvoláním na porušení jeho základních práv a svobod, chráněných Listinou základních práv a svobod, domáhal zrušení přiloženého rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 2 T 31/98, ze dne 10. 12. 1999, kterým byl uznán vinným trestným činem loupeže a odsouzen k trestu odnětí svobody na dobu 10 let. V odůvodnění návrhu uvedl, že si není vědom, že by se uvedeného trestného činu dopustil a poukázal na nesrovnalosti, zejména pokud se týkalo dokazování, ke kterým mělo v průběhu řízení dojít.
Dle ustanovení § 75 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
O takovýto případ nepřípustnosti ústavní stížnosti jde i v projednávané věci, neboť tato směřuje proti rozsudku soudu I. stupně, proti němuž je, jak je také patrno z jeho poučení, přípustné odvolání ke krajskému soudu.
Za této situace Ústavnímu soudu z uvedených důvodů nezbylo, než ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst.1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2000 JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj