Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. J. J., zastoupené advokátem JUDr. P. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2000, č.j. 14 Nc 743/2000-32, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 1 Co 74/2001, t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze, který nevyhověl jejímu návrhu na přikázání věci jinému soudu.
V záhlaví napadeným usnesením Vrchní soud v Praze odvolání stěžovatelky proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze jako nedůvodné odmítl.
Stěžovatelka podala Ústavnímu soudu ústavní stížnost, prohlásila, že si již stěžovala na řadu soudců Obvodního soudu pro Prahu 4 a navrhla, aby byla napadená usnesení zrušena.
Ústavní soud především zkoumal, zda je návrh podaný ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Podle ustanovení § 72 odst. 2 citovaného zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy bylo stěžovateli doručeno rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ústavní soud ze zprávy podané Obvodním soudem pro Prahu 4 zjistil, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 1 Co 74/2001, bylo stěžovatelce doručeno dne 24. 5. 2001. Od uvedeného dne do podání ústavní stížnosti k poštovní přepravě dne 30.10. 2001 tedy zjevně uplynula delší doba, než kterou připouští zákon. Jedná se tak zjevně o návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem.
Ústavní soud nad rámec ústavní stížnosti shledal, že ve věci dále rozhodoval Nejvyšší soud ČR, který usnesením sp. zn. 30 Cdo 1233/2001 dne 22. 8. 2001 dovolací řízení proti usnesení Vrchního soudu v Praze zastavil. Podle názoru Nejvyššího soudu měl totiž zastavit řízení již Vrchní soud v Praze (§ 104 odst. 1 o.s.ř.), protože pro projednání odvolání stěžovatelky nebyly dány podmínky odvolacího řízení. Stěžovatelka však uvedené usnesení Nejvyššího soudu ústavní stížností nenapadla.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2001
JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj