Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti F. K., proti chování sdělovacích prostředků proti stěžovateli, mimo ústní jednání, t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Dne 2. 8. 2000 se stěžovatel obrátil na Ústavní soud s ústavní stížností proti chování sdělovacích prostředků proti jeho osobě, jak bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2000, č. j. 30 Cdo 999/2000-107. Protože podání nesplňovalo požadavky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., byl soudcem zpravodajem vyzván k odstranění vad s upozorněním, že pokud tak neučiní, bude jeho návrh odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. a) citovaného zákona.
Na tuto výzvu stěžovatel reagoval svým podáním, které Ústavní soud obdržel 18. 10. 2000, a ve kterém informoval o krocích k odstranění vad podání a žádostí o prodloužení lhůty, které Ústavní soud vyhověl. Přípisem, který stěžovatel obdržel do vlastních rukou dne 1. 11. 2000, byla stěžovateli stanovena nová lhůta 30 dnů. Stěžovatel ani v nově stanovené lhůtě vady neodstranil. Proto bylo rozhodnuto v souladu s § 43 odst. 1 písm. a) citovaného zákona tak, že se podání odmítá.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. 1. 2001 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu ČR